Centralblatt für Physiologie, Vol. 14 PDF

Organely jsou drobné mikroskopické útvary uvnitř buněk, se specifickou funkcí, které jsou funkční obdobou orgánů u živočichů. Organely jsou dle takové definice převážně výsadou tzv. Centralblatt für Physiologie, Vol. 14 PDF s DNA neboli semiautonomní organely v širším slova smyslu jsou obklopeny dvěma nebo více membránami.


Författare: Sigm. Fuchs.

Je kryto dvouvrstvou jadernou membránou, s póry tvořenými speciálními bílkovinami. Související informace naleznete také ve článku Semiautonomní organela. Semiautonomními jsou nazývány, protože jejich existence již není možná mimo prostředí buňky, s jejímiž signálními drahami interagují a jimiž jsou usměrňovány, ale zachovaly si ještě velkou část původní genetické informace, jejíž realizace je pro existenci a funkci této organely stále nezbytná. Pro každou semiautonomní organelu je také typické, že je obklopena dvojitou membránou. Mitochondrie je zdrojem velké většiny buněčného ATP a představuje tak základní zdroj energie eukaryotické buňky. Mitochondrie jsou přítomné v buňkách většiny eukaryotních organismů. Stejnou funkci jako mitochondrie plní u některých eukaryot hydrogenozomy, mající i obdobné strukturní součásti.

Předpokládá se, že se vyvinuly z mitochondrií. Plastidy, stejně jako mitochondrie mají dvojvrstvou membránu a vlastní DNA. Předpokládá se, že pravděpodobně vznikly z endosymbiotických sinic. U zelených řas se v buňce vyskytuje jen jediný plastid, u vyšších rostlin počet plastidů na buňku není vázaný, dělí se nezávisle na buněčném dělení a bývá jich v jediné buňce mnoho. Mají zásobní funkci, obsahují především škrob. Související informace naleznete také ve článku Endomembránový systém.